Ticho před bouří

„Děje se něco?“ ptala se Asha na pravidelné kontrole stráží.
„Vůbec nic, žádná plachta na obzoru, kapitánko,“ odpovídal nacvičeně Qarl.
„Loď uprostřed tohohle lesa by byla dost divná,“ ušklíbla se na něj.
„Tak co se tu má hlásit? Něco jako ticho po pěšině?“ zjišťoval s úsměvem.
„Jo, nejspíš,“ přikývla.
„Dobře, takže teda úplný ticho,“ zasalutoval a pokračoval vemlouvavě. „Nudím se. Nechceš mě rozptýlit?“
„Možná později…“ odmávla ho.
Nikomu ze svých mužů to pochopitelně nemohla dát najevo. Ani Qarlovi, možná hlavně jemu ne. Ale byla z toho klidu neskutečně nervózní. Tušila, že se něco chystá. A její instinkt ji málokdy zradil…