To bys mi musel poslat nápad, Dubne!

Byl večer a v Kounovských řadách sedělo dvanáct antropomorfních personifikací. Kachny odletěly k vodě, jejich adoptivní mamička byla vzteky rozpálená doběla.
„Uklidni se, Dubne! Nebo ten klacek rovnou předej Červenci, když tu děláš takové dusno,“ snažil se situaci urovnat Prosinec.
„Autorská láska po Měsících skáče,“ zadeklamoval Březen.
„Je to kuní kunda!“ zařval Únor, nadšen ze svého nového slovníku výrazů, které téměř nejsou sprosté. Naneštěstí ještě pořádně neuměl číst a chomtal právě ta písmena, na kterých proklamovaná slušnost závisela.
„Vždyť ona o nás letos vůbec nepíše! To bylo pořád Dubne sem, Březne tam, Dubne sem, Únore tam...“
„A?“
„A najednou prd.“