Elysandova družina XXIII: Zpěv sirény

Ajantis se omámeně potácel k siréně, která ho vábila svým zpěvem. Meč táhl bezvládně za sebou.
„Pojď,“ lákala siréna sladkými slovy. „Poplujeme spolu bok po boku, širé moře nám bude ležet u nohou. Ty budeš můj, a já tě budu laskat a milovat, dokud moře nepohltí všechnu zem. Pojď.“ A paladin k ní byl blíž a blíž...
Siréna se už chystala Ajantise chopit a svrhnout ho do moře – ale paladin bleskově uhnul, máchl mečem a jediným úderem usekl siréně hlavu.
„Prý moře nám bude ležet u nohou. To určitě,“ říkal, zatímco čistil meč od krve, „to ti tak budu věřit.“