Byl to zvláštní den už od rána, všichni pocítili náhlý nával stesku po válkou zmítaném domově, ale Mossi tomu v pozdním odpoledni nasadil korunu. Vyšplhal totiž na nejvyšší strom v okolí a bez ohledu na riziko, že bude sestřelem bahnitým projektilem některého svého bratra, nebo že ho Silou dolů snese jeho generál a nadopuje něčím na uklidnění, začal zpívat:
Kde domov můj, kde domov můj?
Hvězdy, zářící jak brilianty,
lodě, lesknoucí se jak ty tamty.
Knihy, co se dají levně získat,
dorty, kterýma se můžu zlískat.
Rodina, co za mnou pevně stojí,
nepřátelé, co se bojí.
Sepáci, co se zbrklý mlátěj,
pak rozporcovaný rezavěj.
Zvířata, co všude hnízděj,
rostliny, co všude visej,
technika, která divná bývá,
magie, co se všude skrývá.
Kalhoty, co za váma divně vlajou,
Košile, co si na schovávanou hrajou.
Galaxie moje, ty divů jsi plná,
moje láska k tobě vždycky potrvá.
Ať už se ozve vítězné cink,
a v srdci tvém pak naše přibyvší ping!
Když kulturní vložka dozněla, posádka Nameless polehávala po zemi a brečela smíchy. Mossiho patetický zpěv byl totiž příšerný. Jediný Thon dokázal udržet vážnou tvář a vzpřímenou polohu. Poručík se vesele šklebil a šplhal dolů.
"Co tomu říkáte, plantážníci?"
"No, začátek byl hezký... ten konec je trochu pokulhávající, chtělo by to doladit počty slabik, ale jako dobrý," prohlásil Thon.
"Co bys chtěl, byla to improvizace."
"Tak tím se vysvětluje ta příšerná melodie."
"Me co?" ušklíbl se Mossi.
Berek opět vyprskl a smích pokračoval.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Awww! To je geniální! Mossi,
Blanca
Awww! To je geniální! Mossi, ty vrahu!
:-))) dobrý
Aries
:-))) dobrý
Teda ten poslední rým mě bolí
Kleio
Teda ten poslední rým mě bolí. :D
Já vím, já vím! Mě bolí
Gwen
Já vím, já vím! Mě bolí prakticky celá... eh... "báseň". Je to improvizace... Mossi pak ještě týden ve volném čase verše piloval a ladil.
Ať žije optimismus!
Erendis
Ať žije optimismus!