To, co je důležité

"Ne," řekl jedno ráno Laurent, když ho našli milované ruce. "Dneska ne, prostě..."
Čekal protesty, výčitky, přemlouvání. Ale Damen jenom kývl a přesunul se na druhou stranu postele. Nastala chvíle ticha.
"Ani se nezeptáš proč?"
"Důvod nepotřebuji. Pokud nechceš, tak nechceš," pokrčil rameny Damen.
"Zase noci mi v noci zdálo o něm. On mě nikdy nenechal říct ne, vždycky mě přesvědčil, že to chci. A někdy jsem to opravdu chtěl," slova se z něj řinula s překvapivou překotností. Jako odtrhnout obvaz z rány, vypustit bolest ven co nejrychleji.
"Jsem rád, že je mrtvý," řekl Damen tiše a stiskl mu dlaň.