„Když jsme přišli o rodiče, byli jsme ještě děti. Deset kluků od dvou do šestnácti. Ale nějak jsme si poradili. Než si Sedar nabral medu i se včelou... Hodně nás to vzalo. Demba se ze žalu opil až do otravy. Při opravě střechy se Dieme snažil unést víc, než zvládl. Přilepšovali jsme si pytlačením – ale postupně na to doplatili Mamadu, Issa, Thierno, Mustafa a Ibrahima. Nakonec jsme se s Bailou sbalili a šli nazdařbůh. V Káhiře ho srazil autobus.
Tak to bylo, než jsem potkal vaši maminku.“
Takhle to vyprávěl táta. Mně a mým devíti bratrům.
A teď, kluci, spát.
> (Deset malých černoušků)
Čt, 2011-05-05 15:16 — Profesor
Pěkné, vtipné.
Pěkné, vtipné.
Ne, 2011-05-01 21:44 — Keneu
jachachá!
došlo mi to někde mezi Dembou a Diemem (mimochodem, odkud máš jména? z behindthename.com?)
ať žijí šílené fandomy
Po, 2011-05-02 22:04 — Sothis Blue
Ne,
z jednoho blogu, rubrika Příběhy z Afriky.
Ne, 2011-05-01 14:03 — Rebelka
To je pěknej fandom :o). A
To je pěknej fandom :o). A pěkně napsaný.
So, 2011-04-30 22:43 — Lejdynka
Chválím sebe, že při první
Chválím sebe, že při první zmínce čísla 10 mi to bůhvíproč došlo, a tebe, pže tohle teda JE fandom :D
Ale líbí se mi to.
So, 2011-04-30 21:12 — Aries
:-))
:-))
So, 2011-04-30 01:52 — ioannina
Věčnej koloběh?
:-))))
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit