Deset malých černoušků

„Když jsme přišli o rodiče, byli jsme ještě děti. Deset kluků od dvou do šestnácti. Ale nějak jsme si poradili. Než si Sedar nabral medu i se včelou... Hodně nás to vzalo. Demba se ze žalu opil až do otravy. Při opravě střechy se Dieme snažil unést víc, než zvládl. Přilepšovali jsme si pytlačením – ale postupně na to doplatili Mamadu, Issa, Thierno, Mustafa a Ibrahima. Nakonec jsme se s Bailou sbalili a šli nazdařbůh. V Káhiře ho srazil autobus.
Tak to bylo, než jsem potkal vaši maminku.“
Takhle to vyprávěl táta. Mně a mým devíti bratrům.
A teď, kluci, spát.
> (Deset malých černoušků)