Deset

Vezmi krystal, Mirku!
Zkamenělou vodu? Co s ní? nechápe a hrne před sebou pichlavou houni koňský dávky kozlíkový tinktury s hominální esencí.

Zapomeň.
Usni. V horečce spal všechno lidský. Maso z tebe opadá a kostlivci se zaradují.
Invar! uložíš si do palice, než se potopíš na dno, kam za tebou svědomí nemůže.

Deset sluncí se fraktálně rozbíhá od poklidné lampy...
Kde jsi?
Kdy jsi?
A zbyl ti vůbec nějaký čas, který bys mohl přeměřovat?

Za dveřmi cítíš Igora, nehty skřípou po skle...
Hodiny!

Hugon krvácí slabě, ale vytrvale.
Starý svou práci dovede, panečku!

Sešívané ruce se semknou kolem zkamenělého času...