Obsidiánová jeskyně

A pak jsem narazil na tu zvláštní stěnu. Kámen hladký a lesklý jako zrcadlo. Černý jako bezhvězdná noc.
Čekal jsem ochranná kouzla, mocnou magii, která by mě zadržela v dalším postupu.
Ničeho takového jsem se nedočkal.
Paní jeskyně, jejíž obraz se zjevil v kameni, měla vlasy jako tekuté zlato, oči jako svit měsíce a hlas podobný doteku teplé dlaně.
Dodnes nevím, co ji vedlo k tomu, že mi prozradila cestu k pokladu.
I kdyby snad uměla číst myšlenky, ty mé byly uzamčené.
Možná ale četla v srdci.
V roce 1996 mohl rudý obsidián z téhle jeskyně zastavit epidemii krvácivé horečky.