BJB. Co se témat týče, začínám trochu vykrádat sama sebe, ale na nic víc se asi v tuhle hodinu nezmůžu :)
Devět večer. Obyčejné pražské sídliště.
Vracím se domů a mám chuť tančit. Mohla bych, vážně. Stejně by si mě nikdo nevšiml. Všichni někam chvátají, hlavy skloněné.
Být co nejdřív doma z práce. Stihnout poslední nákup před zavřením obchodu. Vynést odpadky, koš začal smrdět. Vyvenčit psa.
Na obloze září hvězdy. Klidně, mírně, ony mají čas. Poprvé po dlouhé době přebijí i silné pouliční osvětlení.
Stojím a dívám se nahoru. Nikdo mě nevidí. A nikdo nevidí ty hvězdy.
Proč jsme si přestali všímat zázraků? přemítám tiše. Na čí hlavu ta vina padá?
Netuším. Asi jsme se jen všichni zapomněli dívat na nebe.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
líbí
Aries
líbí
To jsem ráda
Esti Vera
To jsem ráda
Moc pěkné
Arenga
Moc pěkné
Děkuji
Esti Vera
Děkuji
Všední večer, který se mění v
Esclarte
Všední večer, který se mění v nádheru.
Všední večer neexistuje,
Esti Vera
Všední večer neexistuje, každý je něčím krásný a výjimečný :)
A víš určitě, že žádný malý
Remi
A víš určitě, že žádný malý pozorovatel z hvězdiček se na nás nedívá? ;)
Možná ano, možná ne :)
Esti Vera
Možná ano, možná ne :)
:-)
Profesor
Moc pěkné a pravdivé svým závěrem.
Děkuji
Esti Vera
Děkuji
Já jsem se koukala i v Praze,
Lejdynka
Já jsem se koukala i v Praze, ale moc toho k vidění nebylo, pokud člověk nevyjel na periferii :(
Teď v přírodě je to o 1000% lepší :)
U nás jsou vidět málokdy, ale
Esti Vera
U nás jsou vidět málokdy, ale občas se zadaří. Nejlepší to ale stejně je v létě na táboře, kde je nejbližší civilizace tak tři kilometry daleko :)
Díky za komentář!