Když vstoupila spodní branou do města, přivítal ji již důvěrně známý, podivný pocit.
Domácí neskrývali, že utečenci jsou nevítaní a na obtíž.
Nevraživost a podezíravost k lidem, kteří vše ztratili, byla důsledkem, nikoli příčinou.
Malebné městečko mezi dvěma hrady bylo prosycené pocitem viny.
Ne za ten masakr - za ten mohl samozvaný král.
Ani za osobní hříchy, té byste se zbavili zpovědí.
Vlastně to dokázala pojmenovat jen proto, že to sama prožívala.
Vesničané, natahující ruce z bláta ulic, na tom byli lépe, než mrtvoly, rozkládající se v prachu rodné vsi.
Měšťané ve srovnání ani nezakusili těžkosti.
Všechny je dusila vina přeživších.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ouch. Chytřejší komentář
Kleio
Ouch. Chytřejší komentář nemám.
Děkuji
Blanca
Myslím, že "ouch" to přesně vystihuje.
Připojuju se s "ouch"
Elluška
A je to pořád stejné... Myslím, nedůvěra k lidem, co ztratili všechno.
(jen mi to nepřijde moc jako Tereziny úvahy, ale tak asi nejsou, to je autorova myšlenka)
Já myslím, že to klidně její
Blanca
Já myslím, že to klidně její úvahy být můžou - všímavá je na to dost a navíc se má líp, než většina jejích bývalých sousedů a přátel, takže svým způsobem chápe obě strany ;)
těžký jak vlněná deka. Uch.
Zuzka
těžký jak vlněná deka. Uch.