Rodina se bouří proti autorovi

„Pod falešnou identitou jako první,“ vzdychne Thea (proč musím vždycky začínat?), „vystupoval praotec Jákob, lišák lstivý…“
„Nepočítáme-li padlého anděla,“ naváže Linkva (a já svou sestřičku opravovat?), „který se vtělil do hada, ještěrky bez nohou… Pokud o ně nepřišel po prokletí.“
„Pí, pí, sss, sss, ňam, ňam,“ upřesňuje Viktorka a nestěžuje si.
„Ano,“ kývá Apolo (jsem snad nějaký překladatel?), „ježek papá hady!“
„Kdyby Ezaua nepodfouk,“ míní Sikar (vždyť to nevím!), „jsme dnes všichni chlupatí zrzci!“
„Dejte pokoj,“ ohradí se Filcin, „největší trouba jsem tu já, tak si nestěžujte na své postavy!“
„Jenže u tebe je to pravá podoba,“ směje se Taura.