Den tam, kde kostry tančí VII.

V pět hodin ráno jsou po celé podlaze sbírek rozházené kosti. Matějova červená kšiltovka visí na klice dveří správcova kabinetu. Klobouček slečny Karly se povaluje uprostřed pavoučí uličky. Fialky z něj kdosi otrhal a teď se válí všude okolo.
Mrtvé ticho neruší jediný zvuk. Poplašňák se svatouškovským výrazem proplouvá mezi modely buněk. Chvějící se kosti pod sebou se snaží nevnímat.
V tom mu do cesty vstoupí Jonáš. Duch má přesně takovou stříbřitě šedou barvu, jaká se od něho očekává.
„Pokrytecká nevinnosti,“ promluví na poltergeista, který se urazí.
„Moje identita je zcela v pořádku, děkuji pěkně.“ Znovu nasadí výraz falešné nevinnosti.