Kompromis

Evě a Jaroslavovi šla společně práce pěkně od ruky. Odpoledne začalo pomalu přecházet do večera.
„Nešla bys na večeři? Pod lipami dobře vaří a je tam skvělej sklepmistr,“ nadhodil. Znělo to lehce a nezávazně.
„Musim za tetou,“ odpověděla automaticky. Vzhlédla a uviděla, jak je zklamaný. Zarazila se a nakonec se zeptala přímo: „Tobě se hlavně nechce do prázdného bytu, co?“
Pokrčil rameny.
Nakonec řekla váhavě: „Je pozdě. Kdybys se mnou zajel nakoupit, tak by mi to moc pomohlo. Pak bychom si dali večeři u tety.“
Sice se ptal, zda to tetě nebude vadit, ale jeho oči se zase vesele smály.