Na tvrzi v Ledcích

„Purkrabí, ke mně,“ zahulákal na celé nádvoří Vilém z Ledců.
Zpoza rohu se připotácela postava, připomínající správce hradu. „Vítejte doma, Milosti,“ vyrazila ze sebe. „Jaké milé překvapení, čekali jsme Vás až zítra.“

„Nech si ty řeči,“ okřikl Jíru hradní pán. „Raději mi řekni, jak jsi tu hospodařil.“
„Vše je v pořádku, Jasnosti. Celý hrad jsem kontroloval denně od půdy po sklepy, ty dokonce několikrát denně.“

„To jsem poznal, tvoje červený oči byly vidět už od Poříčí,“ odsekl Ledecký. „Jen doufám, že jsi mi nevychlastal všechno víno. A protože tě chci nějak odměnit, kromě funkce purkrabské budeš zastávat práci sklepmistra. Zadarmo!“