Langrí

Seděl na břehu řeky, nad uloveným mladým buvolem, a zakusoval se do nejšťavnatějších kousků masa. Tady, na břehu Vajngangy bylo vždy dost kořisti, ale on byl poslední dobou čím dál nespokojenější. Nejvyšší čas změnit loviště. U Seoníských kopců jsou teď dřevorubci, to by mohla být alespoň zábava.

V křoví to zašramotilo a ozvalo se pokorné zakňučení.

"Co tu chceš, Tabakí. Dnes nemám náladu ani na tvoje pochlebování. A vůbec, nebaví mě to tu. Půjdu lovit jinam."

"Ale můj pane a vládce, podle Zákona přece při změně loviště musíte..."

"JÁ NEMUSÍM VŮBEC NIC! Ale budiž. Když chceš, můžeš Seoníské varovat sám."