Den tam, kde kostry tančí XIV.

Na prahu jedenácté hodiny překračují pedagogové práh školního depozitáře. A zůstanou strnule stát. Markovi navíc spadne brada. Jaroslav neví, jestli se má smát nebo ne a Daniel se ušklíbá.
Kompletní kostlivci před nimi tančí v rytmu Čajkovského Květinového valčíku.
„A dost!“ zazní povel, když hudba dozní. Kostlivci se postaví do pozoru. Daniela to udiví natolik, že se přestane ušklíbat.
„Děkuji vám,“ otočí se na Sklepmistra a jeho „muže“.
„Za málo,“ zabručí Sklepmistr. „Pavouk,“ dodá a rozloučí se.
„Pavouk?“ podiví se Jaroslav.
„Pohotově alternativně vyřešíme události, obtíže, kataklysmata,“ objasní zkratku Daniel.
„Ř-řekl bych, že jsou sami takovým k-kataklyzmatem,“ poznamená koktavě Marek.