Neoddělitelní

Ben pozoroval Klause, jak leží hlavou dolů na pohovce. Kdyby ho takhle býval jeho otec, nejspíš by mu dal přednášku o tom, jak je to nevhodné. A upřímně Ben začínal mít podobné úmysly.

"Vážně jako nebudeš celý den nic dělat?" rozhodl se svého bratra popíchnout k aktivitě. Jen na něj koukat už ho přestávalo bavit.

"Střízlivím, to je něco," zamumlal Klaus a nevrle si překřížil ruce na prsou.

"Nebaví mě jen koukat, jak se pořád flákáš."

"Když mě necháš být, budu za několik hodin dost bdělý, abych ti dal fyzickou podobu." Ta myšlenka se Benovi líbila dost, aby už mlčel.