Šance

Padesát tři let snil mezi studenými zdmi Nurmengardu o šanci a ta teď konečně stála před ním. Voldemort. Mocný, ano, jen hlupák by to nepřiznal.
Gellert býval také mocný.
Byli si podobní, tihle snílci nočních můr. Před padesáti lety mohli být spojenci. Oba toužili vést a udávat směr, jako nejzářivější hvězdy kouzelnického světa. Ve své domýšlivosti neviděli, že existuje další druh hvězd – ty, které padají, aby splnily přání. Jejich pád byl rozhodně přání mnoha.
Gellert měl padesát let na přemýšlení.
Teď dostal šanci a chopil se jí.
„Nevyhraješ,“ vysmál se Tomovi.
A smál se, dokud ho neumlčel vítaný zelený záblesk.