O zániku knih

Někdy je to voják s pochodní, jindy rozvášněný dav příznivců nového boha.
Někdy stačí několik naštvaných jezuitů, jindy jeden naštvaný císař.
Zapadlejší středověké kláštery měly své specifické problémy. “Pošlete nám, prosím, k opsání listy sv. Augustina. Náš exemplář nedopatřením sežral medvěd.“
Knihy umírají různě. Změnou světonázoru, boha, vládce, nosného média, velikosti příbytků, vkusu.
Často je ovšem na vině jen únava materiálu. Svitek, namáhaný převíjením, se trhá, písmo bledne. Židé vysloužilé knihy pohřbívali do zvláštní místnosti v synagóze. S texty, v nichž je zaznamenáno jméno Boží, třeba jednat s úctou. A kdo ví, za mnoho let možná ještě někomu udělají radost.