Pustina

Celý svět je pln hrozných, strašných tajemství.

A mlčí. Ze strachu, že naslouchající by zradil za pár korun, za měsíc svobody, za kostku másla, za křivý úsměv. Za rychlou smrt.

Lidský život je veliký náhrobní kámen budoucích a minulých skutků.

Kým být a nebýt, v těch nejčernějších nočních můrách?

Ostrůvky naděje, rozeseté po zelených lučinách, neodvažují se rozsvěcet majáky. Většina již je pustinou.

Jen jeden, dva majáčky pruhované, červené, modré a bílé, bliknou do dáli, když se nikdo nedívá.

A v jednom z nich hluboko uvnitř, uvězněná, ale jsouc symbolem svobody, volá Libuše úpěnlivě Johna, a šeptá mu všechna tajemství.