Nemoc

Jak stárnu, tak se moje vnímání času mění. Co dříve bylo tak snadné a jednoduché, jde s dětmi jen stěží a ačkoliv vím, že zase přijde doba, kdy budu o svém čase rozhodovat hlavně já sama, tak teď je to spíš sen než realita.

Jednou za sto let mám čas v klidu ležet v posteli, být nemocná a číst si u toho knížku, aniž bych musela co minutu zodpovídat otázky, proč ležím v posteli, jak to, že nespím, proč nevstanu, když není noc a taky že jim mám nachystat jídlo a pití případně cokoliv jiného, co mě vytáhne z postele.