Tvé růže

Jen jednou za sto let vídám kvést tvoje růže. Jen jednou za sto let je čas kdy se tě dočkám.
Zrození a tvou smrt vídám v ten stejný den. V den kdy trhám tvé růže, které voní stejně jako ty.
Nosím je domů a zkoumám, jak zařídit, aby kvetly a ty tu pro mě byla alespoň o den dýl.
Avšak... Tvé růže, a s nimi spojený pocit tvé přítomnosti, vykvétají stále pořád v ten stejný den a umírají s úderem půlnoci.
Jen jeden den ve věčnosti, jen jedna chvíle v době kdy čekám. Kdy čekám na to, až se vrátíš.