Mistr Jeřábí šat

V den, kdy první růžové okvětní plátky magnólií zazvoní o hladinu jezírka a jako drobné loďky se vznášejí na klidné hladině, sestoupí Mistr Jeřábí šat do zahrady a usedne na kamennou lavičku. Ukolébán omamnou vůní, zkonejšen sladkým zpěvem ptáků, dlí v pozici lotosového květu a rozjímá nad pomíjivostí světa.
Teprve když jehlice prastaré borovice ztemní přicházejícím soumrakem, procitne Mistr ze snění a pomalu se vrací do domu. Černou tuší, jistou rukou, pak črtá kaligrafii, křehkou jako pavučina, lehkou jako peruť havraní, jemnou jako kadeř černých vlasů na bílé podušce.
Když ulehne, jeho sny se vznesou jako drak vzhůru k obloze.