O touze a noci

Měsíc zpíval hvězdám. A hvězdy toužily po temných dálavách. Vito hleděl na totéž překrásné nebe jako jeho milovaná. Giulietta se zasněně usmívala na bledou lunu a šeptala jí nejniternější tajemství dívčího srdce. Oba je utěšovalo, že jsou alespoň v myšlenkách spojeni. Tento okamžik uchovaný v čase jim zůstane už napořád. Něha pokradmu uloupená věčnosti a všem navzdory, když je obloha tak modrá, že by v ní nejedno samotné srdce mohlo zabloudit. Stačilo by jen natáhnout ruku a ucítit teplo toho druhého a už by nebylo po čem víc prahnout. Jen spočinout v hebkém objetí a nechat se ukolébat do snů.