Dobrou noc a nekonečno

Leží v postýlce, vedle sebe plyšovou kamarádku Rózu. Jen tak se natáhnu vedle ní, chytnu ji za ruku, dívám se do stropu a představuju si na jeho místě hvězdnou oblohu.
Povídáme si.

„Kolik je jedno nekonečno a druhý nekonečno? Dvě nekonečna?“
„Ne zlatíčko, nekonečno nemá konec, takže nekonečno a nekonečno je pořád jedno nekonečno.“

„Co bude po smrti? Já myslím, že se znovu narodím.“
„A jako kdo se narodíš?“
„Jako lev! Nebo jako medvěd.“

„Mám tě ráda.“
„Já tebe taky.“
„Já tebe víc!“
„Ne, já tebe víc!“
„Nekonečně?“
„Nekonečně!“

Večerní rozhovory mezi čtyřma očima.
Nebo spíš šesti. Róza taky poslouchá.