Okamžik nehybnosti

Sluneční světlo kreslící zelenozelenou mozaiku mezi listy mladých buků. Ve vzduchu čerstvá vůně jara. Zdáli slabý zpěv kosa a sýkorek - opakující se písnička o třech tónech. Jemné křupnutí větvičky. Pohyb. Až smyslně ladná křivka šíje. Hluboký pohled. Možná mírný, možná mírně vyčítavý. Chceš se přiblížit, ale nohy jako by ti vrostly do země. Chceš odejít, ale nehybnost tě neopouští. Stojíš jako přikovaný. Nic se nehýbe. Samotný vzduch jako by se změnil v nazlátlý sirup. Jsi okouzlen. Jsi zhrozen. Jsi znechucen. Přeješ si, aby zůstala a zároveň doufáš, že odejde.

Stojíte tváří v tvář, v podivně surrealistickém okamžiku.

Lovec a laň.