Metrem

Ranní metro. Zbytky mého kapesného padly za čokoládu. Klára drží sešit dějepisu, aby se neřeklo. Cestou spolu nesnášíme vesmír.

Odpolední metro. Vesmír je otravný, ale možná je to koule, která se donekonečna rozpíná a zase smršťuje. Možná je celý svět jen v mojí hlavě. Možná jen v Klářině hlavě. Řešíme záhady vesmíru.

Večerní metro, o deset let později. Klára přichází v krátkém tílečku. V očích má čočky ve tvaru kočičích zorniček. Ale já vím, že podprsenku má vycpanou ponožkami a že jede načerno. Usměju se. Jako největší záhada vesmíru dnes může vypadat otázka, co zrovna nás dvě mohlo svést dohromady.