Tož dobrý?

Uprostřed před chvíli vyzvířené laguny se placatil lev. Jeho očividně vyčesaná, natupírovaná a nalakovaná hříva byla nyní povážlivě méně frajerská, ostatně naprosto stejně jako její nositel. Kolem se v nepravidelných rozestupech rozkládaly kusy ovoce, listí a kdejaké bambusoviny.
Ale zpátky ke lvovi – ten se mezitím přestal povalovat, posadil se a ztrápeným pohledem plným ponížení přelétl scénu zkázy. „Proč já?!“
„Nebuď smutnej,“ ozvalo se vedle. „To se občas stane každému. I když mně teda ne.“
Alex se rozplakal.
„No každý nemože být takový alfasavec jako já, král Jelimán! Vládce váš, slunce vaše jasné! Tak už nebul, dlóháne, a pojď radši pařit!“