Slibná spolupráce

U okýnka se ozvalo zacvakání.
Princ zvedl hlavu a zjistil, že to zacvakaly drápy. Už tak chabé měsíční paprsky zastřela silueta liščí hlavy.
„Tady jsi!“ vyhrkli oba.
Ovšem liška to podala klidněji.
„Kde bych asi byl?“ řekl princ a zachřestil pro větší důraz řetězy, kterými sice nebyl spoutaný, ale když už tam tak visely… „Chytli mě, když jsem zkoušel nasadit Zlatohřívákovi uzdu.“
„Něco mi říká, že ne tu obyčejnou, jak jsem ti doporučovala,“ prohodila liška.
„Ne, zlatou,“ uznal princ. „Ty se mi divíš? Všichni vědí, že si z princů jenom děláš… šprýmy.“
Chvíli bylo ticho.
„Chceš říct, že jsem slavná?“