Nečtěte, máte-li nějakou výhradu proti bezpředmětnému ničemu, protože přesně do této škatulky toto drabble spadá... Lehká inspirace jiným dílem, ale jinak čistě výplod mírně zakalené mysli.
Postavy:
Lord Julius Snow
Lady Marionette Sun
Žena, sedíc na svém obrovském oři pozoruje lorda, ten jí pohled smutně opětuje a hledí do dálky severu.
Lord: Vy víte, lásko má, že to dělám nerad, opouštět rodnou zemi je jako… vytrhnout květinu i kořeny.
Lady: Pane mého srdce, prosím, prosím, neopouštějte mne, nezvládnu to, neunesu břemeno…
Lord: Lady, má lásko, smysle mého života, měla jste na to myslet dříve…
Lady: Nemohla jsem to vědět, jak jen jsem mohla něco tak proradného tušit?!
Lord: Ptáčkové nikdy neštěbetají do větru, madam, nikdy…
Lord se otočí a vyrazí vstříc krutému, nepostihnutelnému severskému větru…
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit