Rozhovor s větrem

Žena: Vetře, ty, který létáš po celém světě, neviděl jsi mého manžela?
Vítr: Jak to můžu vědět? Vždyť já tvého muže ani neznám. Nepomůžu ti.
Žena: Prošla jsem celým světem, abych tě dostihla a zeptala se tě. Jak můžeš být takhle krutý?
Vítr: To není krutost. Jsem jen živel; pouhé proudění vzduchu. Osudy smrtelníků mne nezajímají. Kdyby ses zeptala Slunce a Měsíce, řekli by ti to samé co já.
Žena: Takže mi neporadíš?
Vítr: Možná přece. (odmlčí se) Kolik námahy tě stálo se sem dostat? Jdi a hledej svého muže mezi lidmi. Nemrhej své síly honbou za větrem.
(žena odchází)