Sny plné cukrkandlu

V ponuré uličce u krčmy seděla na dřevěných bednách stařena zabalená v šátcích a asi pětileté děcko s očima tmavýma jako ta ulice, podle sukní děvče.
„Na, vem si sýr,“ vybalila žena ze zdánlivě nekonečné řady kapes balíček s jídlem. Děvčátko nezaváhalo, toho dne jedly jen málo.
„Uvidíš, až budeš u panstva, tam budeš mít jídla habaděj! Maso, omáčky, všelijaké sladké.“
„I marcipán a perník?“ rozjasnily se oči netajenou touhou.
„Určitě,“ usmála se její opatrovnice. „Samá zdravá strava.“
A my nebudeme mít už na krku cizího parchanta. Ať si ji vezmou jiní...

Na Vídeň padla noc. A sny plné cukrkandlu...