Vítek se nebojí

Vítek se pohodlně usadil na kozlíku vedle Martina a zamyšleně hleděl na rozložitá záda Plaváka.
Martin poočku pohlédl na Vítka, překvapený, že nežadoní, aby mu svěřil otěže jako jindy, když se vracejí ze mše. Chlapec byl velmi zamlklý. Ani Martinovi nebylo do řeči. Dnes sloužil kaplan Bernard a k překvapení přítomných nekázal latinsky. Křičel, hrozil, vypočítával Boží tresty. Jeho tvrdá slova dopadala na hlavy přítomných jako kameny.
Celou cestu na Cimburk bylo nezvyklé ticho. Na nádvoří řekl Vítek vážně: „Bratr Metoděj vypráví o spravedlivém Bohu, ne o krutém, o Boží lásce, ne o trestech. Takovému Bohu věřím, takového se nevzdám.“