Co je tak polekalo?

Opatrně našlapujeme a dáváme si pozor na směr větru. Už mezi stromy rozeznáváme stádo.
Vtom se několik prasat řítí přímo na nás.
Uskočím. Ne tak Burzî. Napřáhne oštěp a bodne.
Kanec mručivě zaryčí a snaží se po ní ohnat. Burzî stojí, široce rozkročená, pevně drží oštěp, jímž divočák zuřivě cloumá.
Konečně jsem u ní a vrazím mu do boku svoji zbraň, právě když Burzî s jejího oštěpu setřásl. Tarbíš a Rustrigh útočí z druhé strany.
Společně zvíře konečně udoláme.
Ale co je tak polekalo?

„Skřeti," odplivne si lidský lovec.
Vytrhnu svůj zkrvavený oštěp z prasečího těla a pozvednu jej podruhé.