Obláček jako dlaň

Čtyři sta padesát hulákajících, poskakujících, chřestících zbraněmi, úpějících v bolesti, kterou si sami způsobili.
Odpoví jim ticho.
Jeden, který v klidu pronese jednu větu.
Odpoví mu praskání ohně z nebe a jásot zástupu.
Zazvoní meč a najednou stojí sám.
V uších mu hučí déšť, přicházející smýt ze země odpuštěný hřích.

V uších mu hučí královnina hrozba, smývající radost z triumfu.
Uteče a stojí sám na Boží hoře.
Odpovídá mu vichřice tříštící skály, zemětřesení a praskání ohně.
Ještě jednou zopakuje svou stížnost.
Odpoví mu hlas tichý a jemný.
Z budoucnosti nese chřestění zbraní dvou králů a proroka, i úpění neposlušného národa.