I letos jsem zabrousil do různých fandomů, které mám rád (Mach a Šebestová, Záchranná stanice záporných postav), trošku jsem pokračoval v psaní vlastního fandomu, který jsem loni rozepsal. Psal jsemi i pár příběhů o Geraltovi - volné pokračování loňských povídek, ale nakonec jsem si vybral první povídku z nového svého vymyšleného světa J-oh-ui na téma Splynutí uší. Pokud máte čas a chuť, můžete přečíst i ty další, neboť mne nakonec tento podivný svět začal moc bavit :-).
Ten zvyk byl na J-oh-ui dávnověký. Nikdo se nepamatoval na žádný jiný.
I-onhe zlehka přistoupil k Y-elie. Dívka před ním poklekla. V I-onheově ruce se zableskla malá ostrá břitva. Lehce jí přitiskl za její čtvrté nejvzdálenější ucho a rychle řízl. Ukáplo jen pár kapek modrozelené krve. Její malé ouško zůstalo v jeho dlani.
Totéž o chvili později provedla i Y-elie jemu.
Ouška vložili do svých propletených rukou a přistoupili k vyhlídce nad údolím E-rinerey.
S vážnou a procítěnou citací "Mé ucho je do tvé duše okno" rozkývali ruce a odhodili části svých těl do vířící plasmy.
Právě se stali manželé.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Tohle si pamatuju,
Aries
Tohle si pamatuju, neuvěřitelně bizarní svět