Milá Ebženko,
užijte si krásné, opožděné vánoce.
Ujížděli jsem z vysoké věže, kde jsem byla uvězněna. Naštěstí pro mě přijel můj jednorožec, Herold. Když jsme projížděli skrz mraky, přišlo mi, jako bych tam byla poprvé. Po přistání jsem slezla z Herolda a rozběhla se domů. Teď už to můj domov nebude, sbalila jsem nejnutnější věci, rozloučila se s těmi ostatními a vyrazila ven ze dveří, naposledy. I Herold se smutně podíval na starý dům, než jsme se znovu vznesli. Letěli jsme směrem od vězení, neměli jsme žádný plán, chtěli jsme jen pryč. Naposledy jsem se podívala na náš dům a potom už se soustředila jen na útěk.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit