Chutě jedné otravné blondýny

Zamítavě jsem zakroutil hlavou. Tři hodiny v letadle, a ještě dvě tam budeme. Začínám litovat, že jsem neletěl s Hanako.
„Tobiáši, prosím,“ hodila po mně Karolína pohled, který by přesvědčil Hitlera k adopci dvou malých černých židů. „Ale vždyť by se to dalo nějak udělat, ne? Já bych to strašně chtěla ochutnat,“ zasnila se Karolína a při té myšlence jí vyjely přední špičáky z pusy.“
„Schovej to, je to neslušné,“ brnkl jsem jí do brady.
„Já už ale k narozeninám nebudu chtít nic jiného,“ prosila pohledem dál.
„Kup si kanárka,“ odbyl jsem ji.
„Jsi zlý,“ našpulila rty.
„A ty otravná.“