Co oči nevidí, vojáci neobjeví

„Myslíte, že už jsou pryč?“ zeptala se šeptem Iris. Amias jí v přítmí neviděl do tváře, ale cítil, jak se dívka třese v místech, kde se o sebe opírali.
„Nahoře není živá duše,“ ozval se nad nimi v tu chvíli jeden z vojáků. Všichni tři kouzelníci se k sobě v malinké místnůstce pod podlahou přitiskli snad ještě víc, a nikdo se neodvážil ani hlesnout.
Amias zavřel oči a v duchu si opakoval Teresina slova. Dokud zůstanou tiše, nikdo je v jejich skrýši neobjeví.
„Musí tady někde být. Vraťte se, hledejte znovu,“ zahřměl hlas kapitána stráže. „Je to králův osobní rozkaz!“