Můj Soudce

Slábnoucí oči starého muže klouzaly po svitku. Na ramenou cítil váhu celého národa. Začal počítat.
Jak je to dlouho, kdy padlo svaté město?
Kdy poprvé usedl za královskou tabuli na hostině?
Kdy odhalil králi tajemství, na které magie nestačila?
Kdy nad plání Dura čněla zlatá socha?
Kdy celý dvůr sedm let maskoval královo šílenství?
Kdy nehmotná ruka psala na zeď rozsudek nad celou říší?
Kdy Hospodin odměnil věrnost zavřením lvích tlam?
Kdy začal on sám mít vidění?
Nadešel už čas pokání a odpuštění?
Stará kolena poklekají.
"Muži milovaný, jdi svou cestou. Spočineš a na konci dní vstaneš ke svému dědictví."