Zelená příšera

Anna Kovandová se otočila od kuchyňské linky.
„Večeře!“
Zamrkala. Pohlédla z okna.
„Vašku! Vidíš to, co já?“
Syn natáhl krk. „Světlušky, ne?“
„Takové velké? Tolik nikdy nesvítily!“
„To vypadá jako to strašidlo, o kterém mluvil pan Pěnkava! Těm taky něco zeleného svítilo na dvoře!“ usoudila Maruška.
„Nejspíš Zelená příšera,“ ušklíbl se Vašek.
„Mně se to nelíbí,“ řekla Maruška. „Blíží se to!“
„Tak dělej něco, Vašku!“
Vašek kouknul na matku, popadl pohrabáč a vyšel ze dveří.
Po chvíli se vrátil, na pohrabáči fosforeskující paruku.
„Někdo se tu asi vrací do divokých devadesátek. Tohle ztratil, jak nám urazil kus plotu, když zdrhal.“