Šabat

Stíny se dloužily.
Nebe se odívalo nachem a karmínem na počest příchodu Královny.
Zvedl oči od prašné cesty.
Z hradeb města před ním se ozval varovný hlas šófaru.
Zrychlil krok a pobídl první zvíře v řadě k témuž.
Za posledním se zavřela brána.
Zamířil známými ulicemi domů.
Čeledíni rychle složili náklad a odvedli zvířata do stáje.
Světnicí už voněla challah.
Umyl se, převlékl a usedl za stůl.
Celá domácnost přihlížela, když jeho žena zapálila svíce.
Požehnaný buď, pane, náš Bože, Králi vesmíru,
který jsi nás požehnal svými přikázáními a přikázal nám zažíhat světlo šabatu.
Do dalšího soumraku si všichni odpočinou.