Přítelkyně moje

Miloval jsem tě, než si tě vůbec někdo jiný všiml.
Vyrostla jsi. Do krásy, do majestátnosti.
Pečoval jsem o tebe, dal jsem ti všechno, cos potřebovala, a mnohem víc.
Najednou ti začalo záležet na tom, co si o tobě budou myslet.
A tak jsi odešla.
Za slávou, za chtíčem... žebrotou.
Čekám, až ti to dojde.
Až v jejich očích uvidíš, co si myslí doopravdy.
Nebudou se starat, chtějí jenom brát, až ti nezbude vůbec nic, jen hanba.
Pak si vzpomeneš, zpokorníš, protože uvidíš, jak bezmocná ve skutečnosti jsi.
Vrátíš se, zkroušená, umenšená, s prázdnýma rukama.
Ještě stále tě budu milovat.