Učená disputace v podzimním odpoledni

Blahobytný statek se koupal v měkké záři podzimního slunce. Z komínů stoupaly obláčky kouře, rozháněné daleko čerstvým větříkem. Nahoře na stráni pasoucí se dobytek vypadal jako hračky. Husy a slepice pobíhaly po sklizených polích. Skupina dětí u ohně blaženě hltala pečené brambory. Za nimi stály ve vzorné řadě košíky s natí, ulámanými klásky, nejrůznější zeleninou a houbami.
„Ty, Catro, když takhle paběrkujeme po polích, tak jsme paběrkáři?“ zeptalo se jedno z dětí.
Catra se zamyslela a pak se obrátila na svého bratra. Ten si roztržitě rozmazal popel po čele, ukousl si brambory a řekl:
„My nepaběrkujem. Sbíráme. Takže jsme sebranka.“