„Není ti zima?“ zeptal se kožišník, zpocená hrouda chlupů, a sehnul se pro kusy, co mu upadly „Teď mi ofouklo ledviny! Musím se přiobléct.“
„Trochu,“ přiznal neoblečený, pomrkávající v čerstvém větru.
„Proč nemáš kožich?“
„Odložil jsem ho.“
„Zmrzneš!“
„Za chvíli je jaro. To ty se upečeš.“
„Za tepla kožichy zahodím. Teď bych ještě pár potřeboval!“
„Zahodíš milované kožichy? Až jich bude ještě víc? Jak se toho odhodláš?“
„To vyřeším pak! Ale ty-“
„Teď je mi trochu zima, ale až vyjde slunce, bude mě hřát přímo na kůži. Už ho, neoblečený, cítím, za mraky - zatímco ty sháníš hadříky a potíš se.“
Tohle by chtělo podstatně líp vypilovat, ale už je pozdě.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit