Být omráčen a omračovat

Když se Adam probudil, bolela ho hlava. V puse měl dokonce nějaký hadr. Chvíli trvalo, než si uvědomil, co se vlastně stalo, protože většinou to byl on, kdo posílal lidi do bezvědomí. Tahle změna situace se mu pranic nelíbila.
Marně se pokusil promnout si čelo.
„Co to?“ zasténal tlumeně. Cukl sebou ještě jednou, ale ruce měl za zády přivázané k nějakému stromu.
Vážně to s těmi bandity byl Paull? Dvorní rytíř a králova pravá ruka, tenhle Paull?
Na tom teď nezáleží, poručil si Adam. Nikdo z banditů totiž nepřišel na to, že má schovanou jednu malou, ale neobyčejně šikovnou dýku.