Pomalu přejdou k zastávce, aby počkaly na autobus a mohly se vrátit na sídliště.
„Jede to až za dvacet pět minut. Nemůžeme tam prostě dojít pěšky?“ povzdechne si holka bez sluchátek otráveně.
Julinka prudce zavrtí hlavou.
„Mě by bolely nožičky!“
„A mě záda,“ přisadí si dáma s kloboukem, „vy mladí ani netušíte, kolik dá stáří práce! Jen si to představte - kyčle bolí, nohy bolí, sednout vás nikdo nepustí, důchody pořád nerostou a když už se jednou do něčeho pustíte, skončíte na policii!“
Holka bez sluchátek radši neřekne nic. Možná jsou v životě věci, které prostě vědět nepotřebuje.
„Směr školka, nastupovat!“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit