Jedinká noc

„Jen jednou,“ zašeptal mladík do tíživého ticha, které právě plulo půlnoční tmou.
Dívenka vedle něj měla tvář zabořenou hluboko v polštáři, slaměné vlasy rozcuchané do všech stran; vyvinutý hrudník jí pravidelně stoupal a znovu klesal pod vahou péřové přikrývky. Připadala mu krásná, téměř dokonalá. Oplývala ironickou invencí, subtilní nevinností i atraktivní rovností smýšlení vůči jeho osobě.
„Jen jednou,“ zopakoval si zasmušile. Nechtěl porušit rezolutní slib nezávaznosti, který si před lety dal, a přesto toužil neusínat vedle ní naposledy. Najednou se mu volnost stala provazem.
Vstal z postele a sáhl po hromádce svého zmačkaného oblečení. Poté na dívku pohlédl ještě jednou.