Empatie noci

Tvé slzy zpívají.
Tvé ruce křičí.
Jen slova nevydávají ani hlásku.
Věty postrádají význam; pohledy nikdo neposlouchá.
Přitom by se z nich dalo vyčíst celé tvé jsoucno.
A ty se díváš na nebe.
Noční obloha je ti toliko podobná.
Obě zpovzdálí pozorujete svět a cítíte zklamání.
Pláče vám z očí.
Tvá přílišná citlivost neumožňuje plnohodnotné vnímání reality.
Prosím, neztrať se mi v emocích té širé Země.
Buď té lásky a pokus se procitnout.
Alespoň na vteřinku.
Alespoň pro mne.
Nedbáš na prosby; stala ses chladnou k vnějším podnětům.
Kde je ta vřelá empatie minulosti?
Pohlédni opět nahoru; najdi sebe samu.